Historie Ferrari 250 GTO

Model 250 GTO představuje čistý soutěžní výkon pro sérii 250 GT. Poprvé byl představen v roce 1962 na každoroční předsezónní tiskové konferenci Ferrari, kde byl jedním ze šesti závodních modelů představených společností Ferrari. 250 GTO byl jediným modelem s motorem vpředu a byl vytvořen, aby soutěžil v kategorii Group 3 GT jako reakce na hrozbu ze strany Shelbyho Cobra a Jaguaru E-Type.

Vyvinut z modelu 250 GT SWB. Vývoj byl svěřen hlavnímu inženýrovi Giotto Bizzarrinimu, s dalším vývojem od Mauro Forghieriho po odchodu většiny inženýrů Ferrari po sporu s Enzem Ferrarim v roce 1961. Podvozek byl upraven tak, aby se snížila hmotnost, zpevnil rámeček a snížil nový motor – nahrazující předchozí s vítězným motorem Le Mans Tipo 168/62 Comp. 3.0 L V12 z modelu 250 Testa Rossa.

Aerodynamika byla hlavním zaměřením designu, s cílem zlepšit maximální rychlost a stabilitu. Testování v aerodynamickém tunelu i na trati, výsledkem byla karoserie z hliníku s dlouhým, nízkým nosem s charakteristickými vzduchovými vstupy. Tento inovativní design posunul model 250 GTO do závodů, kde deklasoval konkurenci.

Ferrari dosáhlo maximálního počtu bodů v šampionátu Division 3 pro sportovní vozy nad 2.0 L v roce 1962, zatímco v pátém kole 24 hodin Le Mans se 250 GTO umístilo na druhém a třetím místě za Ferrari 330 TRI/LM. Ostatní výrobci argumentovali s řídícím orgánem, že GTO není GT auto, protože bylo vyrobeno méně než 100 kusů. Citující Dodatek J, Sekce 25, auto nebylo diskvalifikováno, pokud šlo o normální evoluci typu. Vylepšený z hojně vyráběného 250 GT byl GTO prohlášen za legální.

Model 250 GTO byl vysoce žádaný, ale cena blízká 6000 liber (dost na malý dům v té době) omezila zákaznickou základnu. Navíc Enzo Ferrari osobně vybíral, kdo může jeden koupit, přičemž někteří tvrdili, že Ferrari považovalo auto za příliš nebezpečné k řízení pro všechny kromě nejzkušenějších závodníků. Jedním z těchto řidičů byl Luigi Chinetti z N.A.R.T. (North American Racing Team), který se svým vozem zvítězil na 1000 km v Paříži pod vedením Pedra a Ricarda Rodrigueze.

Toto auto mělo šasi číslo 3987GT. Původně bylo lakované klasickou červenou barvou a neslo číslo 1 spolu s nálepkami týmu N.A.R.T. na zadní části. Do konce roku 1962 bylo prodáno týmu Mecom Racing Team z Houstonu v Texasu, kde s ním závodili Roger Penske a Augie Pabst. Mecom upravil karoserii, přidal třetí boční ventilační otvor, odstranil přední obdélníková světla a nainstaloval oranžové střešní světlo. Stále v červené barvě se zúčastnil závodu na 12 hodin v Sebringu. Další závod auta byl Road America 500, ale byly provedeny další úpravy. Tvar přední kapoty byl změněn a byl přelakován na světle metalickou modrou s bílým pruhem uprostřed.

Poté auto několikrát změnilo majitele. V roce 1963 ho koupil Otto Zipper Motors a závodil s ním jednou Richie Ginther. V roce 1972, když ho vlastnil Stuard Baumgard, auto shořelo a původní motor byl vyměněn za 6045 z modelu 250 LM.

V roce 1985 bylo prodáno módnímu magnátovi Ralphu Laurenovi za 300 000 USD, který ho následující roky nechal kompletně restaurovat, přelakovat do původní červené barvy a osadit původním motorem zakoupeným od Dona Walkera. Auto bylo vystaveno na L’art de L’automobile, sbírce Ralph Lauren v Musée des Arts Décoratifs v Paříži, s odhadovanou hodnotou 48,4 milionu USD.